CVIČENÍ S DĚTMI A VOJTOVA METODA

Na konzultaci pohybového vývoje můžete přijít s vaším miminkem či starším dítětem i bez doporučení lékaře, kdykoliv se Vám u Vašeho miminka něco nezdá. S terapií, pokud je třeba, je nejlepší začít co nejdříve, aby si Vaše děťátko nevytvořilo náhradní pohybové stereotypy, které se hůře přeučují. Miminko nebo starší dítko vyšetříme a rovnou doporučíme terapii. V naší ordinaci využíváme k terapii dětí různých přístupů. Podle toho, co potřebují, volíme mezi Vojtovou metodou, ACT (akrální koaktivační terapií), senzomotorickou stimulací, terapií funkce, míčkováním a dalšími. Pracujeme s malými kojenci i staršími dětmi. Pro dosažení co nejlepších výsledků při rehabilitaci kojenců je dobré začít s terapií co nejdříve, aby si děti nevytvořili náhradní pohybové vzory a aktivovali jsme vrozené pohybové programy.

Mgr. Andrea Běhalová

Jsem máma tří dětí, dětská diplomovaná sestra s praxí z dětských oddělení i ambulancí, instruktorka psychomotorického vývoje dítěte od narození do jednoho roku, instruktorka dětského plavání od narození do 6 let, laktační poradkyně, manuální terapeutka, KISS syndrom terapeutka i magistra ošetřovatelství. Narodila jsem se v Trenčíně na Slovensku. Praha je mým domovem od roku 2005.

Již 25 let jsou mou prací i koníčkem děti, jejich vývoj a témata kolem nich. Jsem otevřena novým věcem a kombinuji více přístupů. Neustále hledám odpovědi na otázky a zajímám se o nová řešení. Nespokojím se jenom s jedním názorem. Ráda využívám i alternativní přístupy, jako jsou homeopatie, květové esence nebo přírodní medicína.

Poradím Vám s psychomotorickým vývojem miminka, dělám masáže a manuální ošetření dětí. Naučím Vás, jak s miminkem správně manipulovat, jak ho nosit či dát odříhnout. Jsem laktační poradkyně a poradím Vám při problémech s kojením.

Více o mě na www.andreabehalova.cz

Vojtova metoda

Vojtova metoda či Vojtův princip je koncept diagnostiky a terapie hybných poruch u dětí. Může se použít i k terapii dospělých osob zejména pacientů s neurologickými a ortopedickými diagnózami.

Profesor Vojta vypracoval diagnostický systém na základě pečlivého rozboru spontánního pohybového projevu dítěte, reflexů a polohových testů. Polohové testy vyjadřují, jak dítě dokáže reagovat svým držením na změnu polohy. To nám ukáže i mnohé o jeho normálním pohybu, protože pokud dítě nezvládne udržet určitou polohu, nemůže z ní poté udělat ještě nějaký další pohyb. Například jestliže dítě stojí hodně sil udržet se na bříšku opřené o obě předloktí, nepůjde mu již uvolnit jednu ruku, aby si mohlo vzít nějakou hračku. Pokud má motivaci uchopit hračku, najde si jiný způsob, jak se ke hračce dostat – vytvoří si náhradní pohybový model, který již pro něj nebude ideální. Pohybový vývoj je uspořádán tak, že na základě vývojově nižších pohybových dovedností dítě automaticky zvládne vyšší pohybové stupně. Pokud si tedy dítě vytvoří náhradní pohybový model, další vývojové stupně z něho vycházejí a jsou také odlišné od optimální motoriky.

Cílem Vojtovy metody je zjistit odlišnosti v pohybovém vývoji dítěte co nejdříve, aby si dítě nevytvořilo náhradní pohybové modely tj. do konce třetího měsíce a začít je léčit. Terapie Vojtovou metodou spočívá v tom, že se u dítěte ovlivňuje řízení pohybu v centrálním nervovém systému a na základě toho vyvoláme u dítěte ideální svalové souhry. Cvičení probíhá tak, že dítě položíme do přesně nastavené polohy a tlakem v určitých bodech u něj vyvoláme pohybovou aktivitu. Tyto pohybové modely se nazývají reflexní otáčení nebo reflexní plazení a jsou v nich obsaženy ideální svalové souhry, které u dítěte postupně vytlačí náhradní pohyby, jež si dítě vytvářelo.

Podmínkou úspěšnosti této léčby je vysoká frekvence cvičení, zpočátku čtyřikrát denně, kterou provádějí rodiče doma. Terapeut pouze instruuje rodiče k tomu, aby terapie byla přesně prováděna. Tato léčba je pro celou rodinu náročná, ale stojí za to vydržet!

Pohybový vývoj-novorozenec

S příchodem na svět se pro dítě změní spoustu věcí. Najednou přijde z nedráždivého prostředí dělohy ven, kde na něj působí spoustu sluchových, zrakových a ostatních podnětů, které zpočátku mozek novorozence nedokáže zpracovat.

Porod je práce jak pro matku, tak pro dítě. Během porodu se změní světlo, teplota, gravitace se zvýší sedm až desetkrát a dojde k vytlačení tekutiny z plic. Po porodu dítě také slyší jinak než v děloze. Před porodem umí dítě motoricky již spoustu věcí, hraje si s pupeční šňůrou, rozevírá dlaň a strká si palec do pusy.

Novorozenec se vrací k vývojově nižší masové hybnosti, tzn. pokud chce otočit hlavu, zareaguje na to celé tělo změnou polohy. Čerstvě narozené dítě je také nestabilní na zádech i na břiše a proto je stále v pohybu, nemá jistou stabilní polohu. Na zádech se hodně prohýbá v bederní a krční oblasti, nemá žádnou opěrnou plochu a zaklání hlavu, na bříšku se opírá jen o pěstičky, lokty směřují nahoru, nohy má skrčené pod sebou, pánev je vysoko a vpředu naléhá na hrudník. Neumí být symetrické, pohybuje se stále z jedné asymetrické polohy do druhé. Vnímá okolí nejvíce vývojově starými smysly, chutí a dotykem, jak je tomu třeba při kojení.

Po narození je vhodné nosit dítě v poloze klubíčka, má tak stabilní polohu a cítí se jistě jako v děloze. Obzvláště se tato poloha hodí pro děti, které nadměrně reagují na podněty zvenčí a jsou zvýšeně dráždivé. Pro tyto děti je v prvních měsících vhodné balení na spánek do zavinovačky, cítí se tak jistě a bezpečně. Pokud děti nespí, dáváme je už od narození po chvilkách na bříško a motivujeme je k držení hlavičky. Děti zpočátku nejlépe rozeznávají a sledují lidský obličej, proto na ně na zádech i na bříšku mluvíme a snažíme se navázat oční kontakt, pro dítě je to zpočátku kvůli nestabilní poloze obtížné.

Obecně by dítě mělo být v prvních měsících života jen v polohách, které umí samo zaujmout, tedy prozatím v horizontální poloze na bříšku i na zádech, snažíme se ho tak chovat, hrát si s ním i např. nechávat odříhávat. Při manipulaci s miminkem fixujeme hlavičku a měli bychom se vyvarovat záklonu. V prvních měsících nosíme dítě v šátku jen v úvazu kolébky, vertikální poloha zatěžuje páteř.