Vojtova metoda
Vojtova metoda či Vojtův princip je koncept diagnostiky a terapie hybných poruch u dětí. Může se použít i k terapii dospělých osob zejména pacientů s neurologickými a ortopedickými diagnózami.
Profesor Vojta vypracoval diagnostický systém na základě pečlivého rozboru spontánního pohybového projevu dítěte, reflexů a polohových testů. Polohové testy vyjadřují, jak dítě dokáže reagovat svým držením na změnu polohy. To nám ukáže i mnohé o jeho normálním pohybu, protože pokud dítě nezvládne udržet určitou polohu, nemůže z ní poté udělat ještě nějaký další pohyb. Například jestliže dítě stojí hodně sil udržet se na bříšku opřené o obě předloktí, nepůjde mu již uvolnit jednu ruku, aby si mohlo vzít nějakou hračku. Pokud má motivaci uchopit hračku, najde si jiný způsob, jak se ke hračce dostat – vytvoří si náhradní pohybový model, který již pro něj nebude ideální. Pohybový vývoj je uspořádán tak, že na základě vývojově nižších pohybových dovedností dítě automaticky zvládne vyšší pohybové stupně. Pokud si tedy dítě vytvoří náhradní pohybový model, další vývojové stupně z něho vycházejí a jsou také odlišné od optimální motoriky.
Cílem Vojtovy metody je zjistit odlišnosti v pohybovém vývoji dítěte co nejdříve, aby si dítě nevytvořilo náhradní pohybové modely tj. do konce třetího měsíce a začít je léčit. Terapie Vojtovou metodou spočívá v tom, že se u dítěte ovlivňuje řízení pohybu v centrálním nervovém systému a na základě toho vyvoláme u dítěte ideální svalové souhry. Cvičení probíhá tak, že dítě položíme do přesně nastavené polohy a tlakem v určitých bodech u něj vyvoláme pohybovou aktivitu. Tyto pohybové modely se nazývají reflexní otáčení nebo reflexní plazení a jsou v nich obsaženy ideální svalové souhry, které u dítěte postupně vytlačí náhradní pohyby, jež si dítě vytvářelo.
Podmínkou úspěšnosti této léčby je vysoká frekvence cvičení, zpočátku čtyřikrát denně, kterou provádějí rodiče doma. Terapeut pouze instruuje rodiče k tomu, aby terapie byla přesně prováděna. Tato léčba je pro celou rodinu náročná, ale stojí za to vydržet!
Pohybový vývoj-novorozenec
S příchodem na svět se pro dítě změní spoustu věcí. Najednou přijde z nedráždivého prostředí dělohy ven, kde na něj působí spoustu sluchových, zrakových a ostatních podnětů, které zpočátku mozek novorozence nedokáže zpracovat.
Porod je práce jak pro matku, tak pro dítě. Během porodu se změní světlo, teplota, gravitace se zvýší sedm až desetkrát a dojde k vytlačení tekutiny z plic. Po porodu dítě také slyší jinak než v děloze. Před porodem umí dítě motoricky již spoustu věcí, hraje si s pupeční šňůrou, rozevírá dlaň a strká si palec do pusy.
Novorozenec se vrací k vývojově nižší masové hybnosti, tzn. pokud chce otočit hlavu, zareaguje na to celé tělo změnou polohy. Čerstvě narozené dítě je také nestabilní na zádech i na břiše a proto je stále v pohybu, nemá jistou stabilní polohu. Na zádech se hodně prohýbá v bederní a krční oblasti, nemá žádnou opěrnou plochu a zaklání hlavu, na bříšku se opírá jen o pěstičky, lokty směřují nahoru, nohy má skrčené pod sebou, pánev je vysoko a vpředu naléhá na hrudník. Neumí být symetrické, pohybuje se stále z jedné asymetrické polohy do druhé. Vnímá okolí nejvíce vývojově starými smysly, chutí a dotykem, jak je tomu třeba při kojení.
Po narození je vhodné nosit dítě v poloze klubíčka, má tak stabilní polohu a cítí se jistě jako v děloze. Obzvláště se tato poloha hodí pro děti, které nadměrně reagují na podněty zvenčí a jsou zvýšeně dráždivé. Pro tyto děti je v prvních měsících vhodné balení na spánek do zavinovačky, cítí se tak jistě a bezpečně. Pokud děti nespí, dáváme je už od narození po chvilkách na bříško a motivujeme je k držení hlavičky. Děti zpočátku nejlépe rozeznávají a sledují lidský obličej, proto na ně na zádech i na bříšku mluvíme a snažíme se navázat oční kontakt, pro dítě je to zpočátku kvůli nestabilní poloze obtížné.
Obecně by dítě mělo být v prvních měsících života jen v polohách, které umí samo zaujmout, tedy prozatím v horizontální poloze na bříšku i na zádech, snažíme se ho tak chovat, hrát si s ním i např. nechávat odříhávat. Při manipulaci s miminkem fixujeme hlavičku a měli bychom se vyvarovat záklonu. V prvních měsících nosíme dítě v šátku jen v úvazu kolébky, vertikální poloha zatěžuje páteř.
Konzultace pohybového vývoje dítěte
Pokud máte pocit, že vaše miminko pohybově zaostává za svými vrstevníky, nedělá dlouho pokroky nebo stáčí hlavičku k jedné straně, můžete se přijít poradit.
Při vyšetření terapeut zhodnotí pohybové dovednosti dítěte a jejich kvalitu a doporučí, zda by byla pro dítě vhodná terapie, dále také poradí jak miminko nosit a jak si s ním hrát, aby dělalo pokroky. V případě, že je potřeba terapie – doporučí vhodnou cvičení nebo terapii.