Blog tag.php

Cvičení a hry s dětmi

Formou hry a motivací hračkami rozvíjíme u dětí pohybové dovednosti. Hračky by měly nabídnout dětem co nejvíce podnětů a zapojit kromě zraku i hmat, sluch. Čím více smyslů zapojí, tím více je motivováno k pohybu.

U starších dětí rozvíjíme jejich pohybové dovednosti, které již mají, podporujeme je v lezení a ve zdolávání překážek. Výborným pomocníkem je i míč. Labilita na míči stimuluje receptory vnímající změnu polohy ve vnitřním uchu a v kloubech a tím se automaticky uvádějí do pohotovosti některé svalové skupiny důležité pro držení těla, jako jsou břišní svaly a svaly zádové. Ke stejné reakci dochází i pokud s dětmi pohupujeme a kutálíme při cvičeních, která využívají jen našeho vlastního těla.

Pro děti jsou nejpřínosnější právě rovnovážná cvičení, kde se aktivují převážně svaly, které neumíme svojí vůlí zapojit. Není to tedy forma nějakého aktivního posilování svalů důležitých pro správné držení těla , ale balanční nebo stabilizační cvičení.

Všechny pohyby které děláme vycházejí ze základního držení těla. Pokud své tělo neumíme ovládat, promítá se to do všech pohybů které za den provádíme. Kořeny všech našich problémů se zády tkví v tom, že jsme se v prvních letech svého života nenaučili správně vnímat a ovládat své tělo a naše nesprávné držení je součástí všech denních pohybů. To, že se obtíže projeví až v pozdějším věku souvisí s tím, že kostra dospělého už není tak pružná a také se zvyšují nároky na pohybový aparát, přibývá statické zátěže.

Přínosem cvičení je to, že se děti naučí vnímat své tělo, budou s ním umět pracovat a zamilují si pohyb. Tím vám v pozdější době odpadnou starosti, jak dítě odlákat od monitoru počítače, dítě bude pohyb vyhledávat samo. V každém případě cvičení dětem a rodičům přináší vzájemné sblížení a kontakt, které je pro obě strany nejcennější odměnou

Pohybový vývoj-novorozenec

S příchodem na svět se pro dítě změní spoustu věcí. Najednou přijde z nedráždivého prostředí dělohy ven, kde na něj působí spoustu sluchových, zrakových a ostatních podnětů, které zpočátku mozek novorozence nedokáže zpracovat.

Porod je práce jak pro matku, tak pro dítě. Během porodu se změní světlo, teplota, gravitace se zvýší sedm až desetkrát a dojde k vytlačení tekutiny z plic. Po porodu dítě také slyší jinak než v děloze. Před porodem umí dítě motoricky již spoustu věcí, hraje si s pupeční šňůrou, rozevírá dlaň a strká si palec do pusy.

Novorozenec se vrací k vývojově nižší masové hybnosti, tzn. pokud chce otočit hlavu, zareaguje na to celé tělo změnou polohy. Čerstvě narozené dítě je také nestabilní na zádech i na břiše a proto je stále v pohybu, nemá jistou stabilní polohu. Na zádech se hodně prohýbá v bederní a krční oblasti, nemá žádnou opěrnou plochu a zaklání hlavu, na bříšku se opírá jen o pěstičky, lokty směřují nahoru, nohy má skrčené pod sebou, pánev je vysoko a vpředu naléhá na hrudník. Neumí být symetrické, pohybuje se stále z jedné asymetrické polohy do druhé. Vnímá okolí nejvíce vývojově starými smysly, chutí a dotykem, jak je tomu třeba při kojení.

Po narození je vhodné nosit dítě v poloze klubíčka, má tak stabilní polohu a cítí se jistě jako v děloze. Obzvláště se tato poloha hodí pro děti, které nadměrně reagují na podněty zvenčí a jsou zvýšeně dráždivé. Pro tyto děti je v prvních měsících vhodné balení na spánek do zavinovačky, cítí se tak jistě a bezpečně. Pokud děti nespí, dáváme je už od narození po chvilkách na bříško a motivujeme je k držení hlavičky. Děti zpočátku nejlépe rozeznávají a sledují lidský obličej, proto na ně na zádech i na bříšku mluvíme a snažíme se navázat oční kontakt, pro dítě je to zpočátku kvůli nestabilní poloze obtížné.

Obecně by dítě mělo být v prvních měsících života jen v polohách, které umí samo zaujmout, tedy prozatím v horizontální poloze na bříšku i na zádech, snažíme se ho tak chovat, hrát si s ním i např. nechávat odříhávat. Při manipulaci s miminkem fixujeme hlavičku a měli bychom se vyvarovat záklonu. V prvních měsících nosíme dítě v šátku jen v úvazu kolébky, vertikální poloha zatěžuje páteř.