Ergonomie
Cílem ergonomie pracovního místa je přizpůsobit pracovní prostředí člověku tak, aby nedocházelo k přetížení pohybového aparátu člověka a z toho plynoucím zdravotním komplikacím, jako je např. repetitive strain injury (RSI).
Naše ergonomická intervence sestává z posouzení pracovního místa, tzv. auditu, na jehož základě navrhneme změny v pracovním prostředí a režimu klienta. Doporučíme také pohybový režim či terapii. Pro firmy pořádáme workshopy zabývající se ergonomií na pracovišti, kompenzací pracovního zatížení a prevencí zdravotních komplikací z přetížení.
Dornova metoda
Dornova metoda je šetrná manuální terapie, při které se uvolňují nejen fyzické, ale i psychické bloky. Klouby a obratle pacienta se vrátí do optimální polohy, což umožňuje energii dobře proudit tělem.
Zpočátku se provede celkové vyšetření, následně pak terapie kloubů a páteře pacienta. Při ošetření se využívá též aktivních pohybů pacienta. Terapii Dornovou metodou lze doplnit Breussovou masáží.
Dornova metoda může pomoci u mnoha pohybových problémů např. bolestí zad nebo kolen a skoliózy. Využít jí lze i při obtížích v oblasti čelisti nebo s polykáním a mnoha dalších.
Tato terapie je možná pouze v naší provozovně v Praze Dubči.
Manuální lymfodrenáž
Manuální lymfodrenáž je masáž, která je vhodná pro posílení imunitního systému, má detoxikační, relaxační a regenerační účinky, vyhlazuje celulitidu a zeštíhluje končetiny. Je vhodné ji aplikovat při pocitu těžkých nohou a při různých druzích otoků.
Lymfatický systém se z 80 % nachází v kůži a podkoží. Jeho úkolem je, kromě jiného, sběr a odvod odpadních látek z tělesných tkání. Tok lymfy, je závislý na tlaku vznikajícím při pohybech svalů. Mnoho lidí však dnes pracuje pod stresem a většinou v sedě, nebo ve stoje, což lymfatický systém zatěžuje. Mohou se tak projevit pocity napětí, těžkých nohou, otoky, celulitida, únava, oslabení imunity. Manuální lymfodrenáž je jemná masáž, která podporuje tok lymfy a pomáhá tak tyto nepříjemné projevy odstraňovat.
Vojtova metoda
Vojtova metoda či Vojtův princip je koncept diagnostiky a terapie hybných poruch u dětí. Může se použít i k terapii dospělých osob zejména pacientů s neurologickými a ortopedickými diagnózami.
Profesor Vojta vypracoval diagnostický systém na základě pečlivého rozboru spontánního pohybového projevu dítěte, reflexů a polohových testů. Polohové testy vyjadřují, jak dítě dokáže reagovat svým držením na změnu polohy. To nám ukáže i mnohé o jeho normálním pohybu, protože pokud dítě nezvládne udržet určitou polohu, nemůže z ní poté udělat ještě nějaký další pohyb. Například jestliže dítě stojí hodně sil udržet se na bříšku opřené o obě předloktí, nepůjde mu již uvolnit jednu ruku, aby si mohlo vzít nějakou hračku. Pokud má motivaci uchopit hračku, najde si jiný způsob, jak se ke hračce dostat – vytvoří si náhradní pohybový model, který již pro něj nebude ideální. Pohybový vývoj je uspořádán tak, že na základě vývojově nižších pohybových dovedností dítě automaticky zvládne vyšší pohybové stupně. Pokud si tedy dítě vytvoří náhradní pohybový model, další vývojové stupně z něho vycházejí a jsou také odlišné od optimální motoriky.
Cílem Vojtovy metody je zjistit odlišnosti v pohybovém vývoji dítěte co nejdříve, aby si dítě nevytvořilo náhradní pohybové modely tj. do konce třetího měsíce a začít je léčit. Terapie Vojtovou metodou spočívá v tom, že se u dítěte ovlivňuje řízení pohybu v centrálním nervovém systému a na základě toho vyvoláme u dítěte ideální svalové souhry. Cvičení probíhá tak, že dítě položíme do přesně nastavené polohy a tlakem v určitých bodech u něj vyvoláme pohybovou aktivitu. Tyto pohybové modely se nazývají reflexní otáčení nebo reflexní plazení a jsou v nich obsaženy ideální svalové souhry, které u dítěte postupně vytlačí náhradní pohyby, jež si dítě vytvářelo.
Podmínkou úspěšnosti této léčby je vysoká frekvence cvičení, zpočátku čtyřikrát denně, kterou provádějí rodiče doma. Terapeut pouze instruuje rodiče k tomu, aby terapie byla přesně prováděna. Tato léčba je pro celou rodinu náročná, ale stojí za to vydržet!
Pohybový vývoj-novorozenec
S příchodem na svět se pro dítě změní spoustu věcí. Najednou přijde z nedráždivého prostředí dělohy ven, kde na něj působí spoustu sluchových, zrakových a ostatních podnětů, které zpočátku mozek novorozence nedokáže zpracovat.
Porod je práce jak pro matku, tak pro dítě. Během porodu se změní světlo, teplota, gravitace se zvýší sedm až desetkrát a dojde k vytlačení tekutiny z plic. Po porodu dítě také slyší jinak než v děloze. Před porodem umí dítě motoricky již spoustu věcí, hraje si s pupeční šňůrou, rozevírá dlaň a strká si palec do pusy.
Novorozenec se vrací k vývojově nižší masové hybnosti, tzn. pokud chce otočit hlavu, zareaguje na to celé tělo změnou polohy. Čerstvě narozené dítě je také nestabilní na zádech i na břiše a proto je stále v pohybu, nemá jistou stabilní polohu. Na zádech se hodně prohýbá v bederní a krční oblasti, nemá žádnou opěrnou plochu a zaklání hlavu, na bříšku se opírá jen o pěstičky, lokty směřují nahoru, nohy má skrčené pod sebou, pánev je vysoko a vpředu naléhá na hrudník. Neumí být symetrické, pohybuje se stále z jedné asymetrické polohy do druhé. Vnímá okolí nejvíce vývojově starými smysly, chutí a dotykem, jak je tomu třeba při kojení.
Po narození je vhodné nosit dítě v poloze klubíčka, má tak stabilní polohu a cítí se jistě jako v děloze. Obzvláště se tato poloha hodí pro děti, které nadměrně reagují na podněty zvenčí a jsou zvýšeně dráždivé. Pro tyto děti je v prvních měsících vhodné balení na spánek do zavinovačky, cítí se tak jistě a bezpečně. Pokud děti nespí, dáváme je už od narození po chvilkách na bříško a motivujeme je k držení hlavičky. Děti zpočátku nejlépe rozeznávají a sledují lidský obličej, proto na ně na zádech i na bříšku mluvíme a snažíme se navázat oční kontakt, pro dítě je to zpočátku kvůli nestabilní poloze obtížné.
Obecně by dítě mělo být v prvních měsících života jen v polohách, které umí samo zaujmout, tedy prozatím v horizontální poloze na bříšku i na zádech, snažíme se ho tak chovat, hrát si s ním i např. nechávat odříhávat. Při manipulaci s miminkem fixujeme hlavičku a měli bychom se vyvarovat záklonu. V prvních měsících nosíme dítě v šátku jen v úvazu kolébky, vertikální poloha zatěžuje páteř.